Polar

Asi bych mohl v rámci hardcoreu sáhnout i do méně známých hlubin, ale protože se blíží Never Say Die tour, a já se na ni těším stále víc, tak jsem chtěl po Thousand Below představit ještě další kapelu, která se na této akci v listopadu ukáže. Původně jsem chtěl psát o Casey, ale zdá se mi, že zrovna ti u nás mají fanoušků o něco větší zástup. Takže to vyšlo na mou nynější závislost - Polar.

Pětice členů Polar se dala dohromady v roce 2009 v Anglii. O tři roky později vydali debutovou desku Iron Lungs a pak přišla na řadu alba Shadowed by Vultures a No Cure No Saviour, vždy v rozmezí dvou let po sobě. Za skoro deset let si získali pověst hlavně díky živelným koncertům. Nedefinují se sami jako hardcore, ale spíš jako spojení tohoto žánru s prvky metalu a rocku. S každým novým albem se snaží o progresivnější muziku, nebýt prostě příliš generičtí.

Přestože by asi mohli znít jako další post-hardcoreová kapela z britského ostrova, jejich kombinace docela agresivního hardcoreu, chytlavých melodií a silných vyjádření v textech ohledně společenských problémů je překvapivě docela specifická. Sami několikrát zmiňovali, že se snaží být otevření trochu odlišnému tvoření tvrdé muziky. Právě proto si myslím, že většinu osloví tím, jak progresivní jejich hudba je. Pro mě teda zejména poslední album, všechno zní tak nějak syrověji a energičtěji než většina ostatních žánrových počinů. Tomu navíc přidávají skvělé refrény, které se vám vryjí do paměti jako máloco. 

Vím, že se mezi mými pravidelnými čtenáři najde pár fanoušků Architects. Tím pádem by vás tahle jejich tvrdší varianta mohla potěšit. Když totiž Polar zrovna pracují na něčem novém, tak se právě kvůli neškatulkování do hardcoreu snaží odpoutat od kapel tohoto stylu... kromě jedné. A to Architects, kteří jsou v podstatě odjakživa jejich největším vzorem. Navíc se stejně jako oni zaměřují v textech na důležitá témata a zároveň se také zapojují do různých charitativních a podobných akcí. 

Stíhají toho opravdu hodně a to ještě před dvěma lety vedli rozhovor na téma, jak můžou zvládat takové obrovské množství shows. Pokud byste jednou za čas vyrazili v Anglii na HC akci, tak byste na ně dřív nebo později určitě narazili. Stejně tak jsou díky častému koncertování hodně populární třeba v Německu. Jejich propojení s fanoušky je podstatná část jejich úspěchu, protože od nikoho nemají žádné velké promo, takže si na ně lidi musí přijít sami. 

Dnešní Polar jsou výsledkem téměř desetileté tvrdé dřiny. Kluci se namakali, aby si vybudovali slušnou pověst a mohli se pak podílet na vystoupeních, jakou bude třeba Never Say Die. Z poslední desky jsou skvělé skladby King of Kings, Blood for Blood pod článkem, ale osobně miluju nejvíc outro No Saviour, které k mému nepochopení nemá na Youtube ani tisíc zhlédnutí. Z předešlého alba je právem nejpopulárnější Black Days. Nejnovější singl Breathe vyšel loni, tak snad brzo připraví něco dalšího.